Autor teksta: Alen Janota
Nestárneme, nýbrž dlouho pamatujeme – Při nedávném setkání naší rodinně-přátelské družiny jsme začali uvažovat o tom, kde letos oslavíme příchod nového roku. Vždyť už je polovina prosince a rychle ubývá čas na plánování. Pro začátek bylo nutné zjistit jak, kde a co jsme na silvestra dělali minulý rok. Tady nastal malý problém. Čtyři hlavy a čtyři odlišné názory. Každý si pamatuje něco, ale nejsme si jistí, která verze je správná. Všichni máme za sebou už přes čtyřicet silvestrovských večírků, a přestože si pamatujeme na mnohé, neumíme přesně určit, který byl ten poslední.
Mnoho údajů si vyžádá také mnoho prostoru na jejich uskladnění. I ten nejdokonalejší počítač bude mít potíže, jestli na jeho paměť uložíme více, než může přijmout. Údajový přebytek na počítači můžeme vyřešit vymazáním starých a uvolněním prostoru pro nové anebo přidáváním další paměti pomocí externích uložišť. O lidském těle, především myslím na zdravé tělo, se často hovoří jako o dobře zařízeném mechanismu. Nedostatek skladovacího prostoru pro každodenní příval nových informací lidské tělo musí také nějak vyřešit. Nedávno jsem přišel na to, jak se moje tělo konkrétně s tímto problémem vypořádalo. Když už malé šedé buňky řekly dost a bylo by škoda mazat staré užitečné údaje, ty nové začaly odesílat trochu jižněji. Nyní mám spoustu uskladněných vzpomínek a více nebo méně užitečných informací v prostřední části těla, které by v mém případě nezasvěcení jednotlivci omylem mohli považovat za břišní tuk.
Abychom úplně všechno přece nedrželi v sobě, na uschování krásných vzpomínek můžeme použít také sociální sítě. Některé nabízí takové možnosti a pak nám k výročí nebo i každoročně připomenou minulé časy. Pokud je používáme na takové věci, a ne na vylévání žluči a hádku s celým světem, tak je také vřele doporučuji. K přivolání neztracených, ale až moc dobře uschovaných vzpomínek, je pro mne vhodnou pomůckou týdeník Jednota, který používám také jako vlastní deník. Na jeho stránkách přesně najdu, kde jsem během roku byl a co jsem tam dělal, a jestli se mi to v článku podařilo popsat, tak si vybavím i to, jak jsem se přitom cítil a co mě nejvíce zaujalo.
Před dvaceti lety, když jsem jich za sebou měl o polovic méně nežli dnes, jsem zdařilost silvestrovských večírků hodnotil úplně jiným kritériem. Paradoxně, nejzdařilejšími se mi zdály být ty večírky, po kterých jsem si vůbec nepamatoval, zda jsme si o půlnoci mezi sebou poblahopřáli. Dnes mi na zdařilou oslavu stačí společnost pár přátelských tváří, abychom si vytvořili nové nezapomenutelné vzpomínky, na které si už do konce roku nebudeme pamatovat. Ale my nestárneme. Pouze dlouho, a tím pádem i toho mnoho, pamatujeme.
Ne starimo, već dugo pamtimo – Na nedavnom susretu našeg obiteljsko-prijateljskog društva počeli smo razgovarati o tome gdje ćemo proslaviti dolazak nove godine. Pa već je polovica prosinca, a vrijeme za planiranje brzo bježi. Za početak bilo je nužno ustanoviti kako, gdje i što smo radili na Silvestrovo prošle godine. I nastao je mali problem. Četiri glave i četiri različita stava. Svatko pamti nešto, ali nismo sigurni koja je verzija ispravna. Svi imamo iza sebe već više od četrdeset dočeka nove godine i iako se mnogih sjećamo, ne možemo točno utvrditi koji je bio taj posljednji.
Mnogo podataka traži i mnogo prostora za njihovu pohranu. I najsavršenije računalo može imati problema ako mu u memoriju stavimo više nego što može primiti. Višak podataka na računalu možemo riješiti brisanjem starih i oslobađanjem prostora za nove podatke ili dodavanjem dodatne memorije uz pomoć eksternog diska. O ljudskom tijelu, a prije svega mislim na zdravo tijelo, često se govori kao o dobro opremljenom mehanizmu. Nedostatak prostora za pohranu za svakodnevni priljev novih informacija ljudsko tijelo mora nekako riješiti. Nedavno sam ustanovio kako se moje tijelo konkretno nosilo s tim problemom. Kad su male sive stanice rekle dosta, a šteta je bilo brisati stare korisne podatke, nove su počele slati malo južnije. Sada imam mnoštvo pohranjenih uspomena i više ili manje korisnih informacija u središnjem dijelu tijela, koje bi u mom slučaju neupućeni pojedinci greškom mogli smatrati za trbušno salo.
Kako baš sve ne bismo držali u sebi, za očuvanje lijepih uspomena možemo iskoristiti i društvene mreže. Neke nude takve mogućnosti da nam za godišnjicu ili čak svakodnevno podsjećaju na prošla vremena. Ako ih koristimo za takve stvari, a ne za izlijevanje žući i svađu s cijelim svijetom, onda ih toplo preporučam. Prikladno pomagalo za prisjećanje uspomena koje nisu izgubljene nego dobro sačuvane za mene je tjednik Jednota koji koristim i kao svoj vlastiti dnevnik. Na njenim stranicama točno nađem gdje sam bio tijekom godine i što sam tamo radio, a ako sam to uspio opisati u članku, sjetim se i kako sam se pritom osjećao i što me je najviše privuklo.
Prije dvadesetak godina, kada sam iza sebe imao dvostruko manje godina nego danas, uspješnost silvestrovskih večeri ocjenjivao sam potpuno drugim kriterijem. Paradoksalno, najuspješnije su mi se činile večeri nakon kojih se uopće ne bih sjećao jesmo li si u ponoć međusobno čestitali. Danas mi je za uspješnu proslavu dovoljno društvo nekoliko prijateljskih lica, kako bismo si stvorili nove nezaboravne uspomene kojih se do kraja godine više nećemo sjećati. Ali mi ne starimo. Samo dugo, a time i mnogo pamtimo.
