Na životním rozcestí

„Je na sta možností, co by každý z nás rád dělal ve svém životě. Neznamená to, že každý z nás ty možnosti má, že má svou zralost, že se hned dostane na tu ‚svou‘ cestu. Avšak i špatná cesta je lepší než nijaká, na špatné zhlédneš, čím být nechceš, jen proboha nebýt plachetnicí bez plachet a bez větru. Ten vítr se musí umět vyhledat!“

Takto před padesáti lety uvažovala Žofie Krasková, autorka článku věnovaného žákům osmých tříd a jejich budoucí cestě. Dobrá rada pro člověka, který ještě pevné rozhodnutí nemá, je zlatým pokladem. Konec školního roku se nezastavitelně blíží a možná, že tyto myšlenky uveřejněné v Jednotě číslo 20 v roce 1974, přispějí také někomu z generace dnešních osmáků.
„Po osmi letech základního školení mělo by každé dítě jaksi vědět, co má rádo a za čím půjde. Pak je na to odborná škola. Je daleko tíž, když se s dítětem neví kam, a pak se dá do gymnasia. Gymnasium poskytuje možnosti širšího rozhledu a dozrávání k určitým náhledům. Je to však jen podklad, je to však jen taková pista, z které se mladý člověk má rozletět k dalšímu studiu; jestli od této pisty (dráhy) neodejde dál, nic nedostuduje, zůstane letounem, který nemůže letět, čili zhola neužitečnou věcí,“ psalo se v Jednotě před padesáti lety.

Na životnom raskršću

„Ima na stotine mogućnosti što bi svatko od nas volio raditi u svom životu. To ne znači da svatko od nas ima te mogućnosti, da je dovoljno zreo da odmah krene tim svojim putem. No, i loš put je bolji nego nikakav jer ondje shvatiš što ne želiš biti, samo, zaboga, nemoj biti jedrilica bez jedra i bez vjetra. Taj vjetar treba znati pronaći.”

Tako je prije 50 godina razmišljala Žofie Kraskova, autorica članka posvećenog učenicima osmih razreda i njihovom budućem putu. Dobar savjet za čovjeka koji još nema čvrstu odluku je zlatno blago. Kraj školske godine se nezaustavljivo bliži i možda će ove misli objavljene u Jednoti broj 20 u 1974. koristiti i nekome iz generacije današnjih osmaša.

„Nakon osam godina osnovnog školovanja svako bi dijete trebalo nekako znati što voli i čime će se baviti. Zbog toga postoji strukovna škola. Puno je teže kad ne znam što s djetetom pa ode u gimnaziju. Gimnazija nudi mogućnosti šireg pogleda i sazrijevanja prema određenim spoznajama. No to je ipak samo osnova, to je ipak samo pista s koje mladi čovjek treba uzletjeti na daljnje školovanje; ako s te piste (pruge) ne ode dalje, neće se ničemu naučiti, ostat će letjelica koja ne može letjeti, odnosno potpuno beskorisna stvar”, pisalo se u Jednoti prije 50 godina.