Autor teksta: Željko Podsednik
Mateřský jazyk a my – K napsání těchto řádek mě inspirovala slavnost, která se v pátek 2. února konala ve Svazu Čechů. Čtyřem významným a výrazným osobnostem našeho krajanského života byla udělena cena nejen za to, že po celý život usilovaly o to, aby se naše česká mateřská řeč v těchto končinách mohla zachovat a žít, ale také za to, že nás obohatily o krásné verše, krásné prózy, odborná pojednání a studie. Navíc působily i na mnoha jiných polích kultury a osvěty.
Právě se nacházíme v polovině období nazvaného Měsíc českého mateřského jazyka v Bjelovarsko-bilogorském županství. Původně jediný den, před dvaceti pěti lety organizací UNESCO vyhlášený Mezinárodní den mateřských jazyků, rozšířily naše krajanské instituce na celý měsíc vyplněný přednáškami, setkáními, promítáním filmů, jazykovými kurzy a soutěžemi. Všechny tyto akce mají jediný cíl: posílit uvědomění všech nás, a především nejmladších o tom, jak vzácný, krásný a bohatý je ten jazyk, který nás provází od prvního jemného maminčina šepotu, který naše ucho zaslechlo. Neuškodí, když si připomeneme, co všechno nám umožní ovládání této krásné řeči, od čtení vrcholných děl českých spisovatelů v původním znění po komunikaci s Čechy z Česka.
Mnozí naši krajané i spoluobčané poznali, o kolik jim bylo v životě snadněji díky tomu, že uměli česky, když se do země našich předků vydali za novým zaměstnáním a lepším životem. Mnozí mladí krajané si zase díky znalostem češtiny snadno našli letní brigádu jako animátoři pro turisty na Jadranu.
Vedle praktické stránky ovládání jednoho evropského a světového jazyka navíc, který se naše děti mají příležitost naučit zadarmo v našich českých školách, v učení se češtině a životě s češtinou na rtech je jedno mnohem větší bohatství: Zachováváme tím odkaz našich předků a předáváme jej mladším generacím. Našim předkům velmi záleželo na tom, aby se znalost jazyka a národnostní uvědomění zachovalo co nejdéle. Proto s velkým úsilím, i na vlastní náklady, zakládali spolky a školy a podnikali různé kulturní akce, aby svou kulturu, tradice a jazyk mohli předat dál.
Nyní je na nás, abychom v jejich díle pokračovali a dělali vše proto, aby i příští generace po nás mohly naslouchat lahodnému znění mateřského jazyka. Tak jako to dělali nositelé Burianovy ceny.
Materinski jezik i mi – Na pisanje ovih redaka potakla me svečanost koja se održala u petak 2. veljače u Savezu Čeha. Četiri istaknute i značajne osobe našeg manjinskog života dobile su nagradu ne samo zbog toga što su se cijeli život trudile da bi se naš češki materinski jezik u ovih krajevima mogao sačuvati i živjeti, nego i zbog toga jer su nas obogatili lijepim stihovima, lijepom prozom, stručnim raspravama i studijama. Osim toga, djelovali su i na mnogim drugim poljima kulture i prosvjete.
Upravo se nalazimo u polovici razdoblja nazvanog Mjesec češkog materinskog jezika u Bjelovarsko-bilogorskoj županiji. Izvorno jedan dan koji je prije 25 godina organizacija UNESCO proglasila Međunarodnim danom materinskog jezika naše su manjinske institucije proširile na cijeli mjesec ispunjen predavanjima, susretima, projekcijama filmova, jezičnim tečajevima i natjecanjima. Sve ove akcije imaju jedan cilj: ojačati svijest svih nas, a posebno najmlađih, o tome kako je poseban, lijep i bogat taj jezik koji nas prati od prvog nježnog maminog šapata koji je naše uho čulo. Nije na odmet podsjetiti što nam sve omogućava savladavanje ovog lijepog jezika, od čitanja vrhunskih djela čeških književnika u izvornom obliku do komunikacije s Česima iz Češke.
Mnogi naši zemljaci i sugrađani spoznali su koliko im je u životu bilo lakše zahvaljujući tome da su znali češki kad su se uputili u zemlju naših predaka u potrazi za poslom i boljim životom. Mnogi mladi zemljaci su pak zahvaljujući znanju češkog lako našli ljetni posao animatora za turiste na Jadranu.
Osim praktične strane savladavanja jednog europskog i svjetskog jezika više, koji naša djeca imaju priliku naučiti besplatno u našim češkim školama, u učenju češkog i životu s češkim na usnama je i jedno mnogo veće bogatstvo: time čuvamo baštinu naših predaka i predajemo ju mlađim generacijama. Našim precima bilo je vrlo stalo do toga da se znanje jezika i nacionalna svijest sačuvaju što duže. Zato su s velikim naporima i na vlastiti trošak osnivali udruge i škole te poduzimali razne kulturne akcije kako bi svoju kulturu, tradiciju i jezik mogli predati dalje.
Sada je na nama da nastavimo njihovo djelo i radimo sve kako bi i buduće generacije nakon nas mogle slušati slatki zvuk materinskog jezika. Onako kako su to radile dobitnice Burianove nagrade.
