Krizové titulky

„Indie prožívá těžké chvíle“, „Krize italské vlády“, „Zatýkání v Mosambiku“, „Atomové nebezpečí“, „Záplavy v USA“, „Demise argentinské vlády“, „Zločiny v New Yorku“, „Chile v krizi“, „Palestinci žádají svá práva“, „Nepokoje v Barmě“.

Než se čtenáři Jednoty číslo 26 z roku 1974 dostali ke zprávám o krajanské činnosti, rodinné rubrice anebo stránkám pro zábavu, museli se prokousat skrz pořádnou vrstvu vnitřní a zahraniční politiky. Pokud časopis ovšem nezačali číst odzadu. Okénko do světa nenabízelo tehdy moc pěkný výhled. Kdo se zajímal, zjistil, že ne všude ve světě se lidem dobře daří a že to v různých částech zeměkoule doslova vře. Krize byly, krize prošly, anebo se jednoduše přestěhovaly o pár státních hranic dál. Dnes už v Jednotě tolik světových krizí nenajdeme, ale neznamená to, že neexistují. Často by na to ani našich osmadvacet stránek nestačilo.

Krizni naslovi

„Indija proživljava teške trenutke”, „Kriza talijanske vlade”, „Uhićenja u Mozambiku”, „Atomska opasnost”, „Poplave u SAD-u”, „Ostavka argentinske vlade”, „Zločini u New Yorku”, „Čile u krizi”, „Palestinci traže svoja prava”, „Nemiri u Burmi”.

Čitatelji Jednote broj 26 iz 1974. prije nego bi došli do vijesti o manjinskoj aktivnosti, obiteljske rubrike ili zabavnih stranica morali su se probiti kroz solidan sloj unutarnje i vanjske politike. Sve dok časopis nisu počeli čitati odostraga. Prozor u svijet tada nije nudio baš lijepi pogled. Koga je zanimalo, otkrio je da nije svim ljudima na svijetu dobro i da u raznim dijelovima zemljine kugle doslovno vrije. Krize su bile, krize su prošle, ili su se jednostavno preselile nekoliko državnih granica dalje. Danas u Jednoti više nećemo naći toliko svjetskih kriza, ali to ne znači da ne postoje. Često za njih ni naših 28 stranica ne bi bilo dovoljno.