Autor teksta: Sandra Klimeš

Je na světe všechno tak černé? – Poslední dobou, jak neúmyslně poslouchám známé a neznámé lidi, náhodou ve městě, v knihovně, v obchodě, při kávě nebo na procházce, zdá se mi, že se na světě neděje nic hezkého. Samé nemoci, války a všeobecně samé neštěstí. Erupce vulkánu, zemětřesení, silné bouřky, povodně… Je tomu doopravdy tak, anebo jsme jen naprogramováni, aby nás přitahovaly špatné zprávy?

Válka je hrozné neštěstí. Zuřivé počasí a překvapivé erupce vulkánu rovněž. Člověk v okamžiku zůstane bez domu a rodiny. Lidé, kteří to prožívají, to nemají lehké a samozřejmě, že jim musíme pomoci. Přesto mě napadá otázka: je na světe doopravdy jenom zle? Někdy se přistihnu, že o tom vážně intenzivně přemýšlím, a ačkoli se snažím vzpomenout si na nějakou krásnou zprávu ze světa, vždy si nejprve vzpomenu na něco nehezkého… Někdy je těžké uniknout dojmu, že svět je plný násilí, zloby a neštěstí, když jsme stále ze všech stran bombardováni informacemi takového druhu. Vědci zjistili, proč nás více přitahují špatné zprávy. Je to kvůli tomu, abychom se mohli lépe připravit na možné negativní události, které nám život může přinést.

Možná je tomu tak, a možná je to jen můj osobní názor, ale připadá mi, že i když je pro nás cizí štěstí důležité, cizí neštěstí nás zaujme více. Jsem ráda, když neznámé dítě například v Japonsku získá medaili, ale není to moje dítě a ta zpráva si moji pozornost získá pouze na krátkou dobu. Více mě zajímá zemětřesení v tom samém Japonsku. Anebo, je hezké, když se ve městě postaví nová socha, fontána nebo budova, ale spíše se zastavím u nějaké dopravní nehody a sama pro sebe si pomyslím „chudáci lidé”, ale jsem ráda, že jsem to nebyla já nebo někdo, koho znám.

Ráda bych to změnila a pokouším se o to. Pro začátek se vyhýbám negativním lidem. Lidem, kteří stále naříkají a na něco si stěžují – na počasí, práci, peníze, děti, kamarády, sousedy, rodiče, auto, dopravu, politiku, pejska, kočičku, rybičku, zkrátka na všechno.

Jestli naříkáš například, že nikam nechodíš, vstaň, obuj si boty, oblékni kabát a jdi se projít! Udělej krok, nejsi strom, hni sebou! Uvidíš, že svět ve skutečnosti není tak negativní a že vše není tak černé, jak se na první pohled zdá. Svět je plný krásy. Jen se ji musíme naučit více vnímat.

Potom bude následovat druhý krok – osobní změny na cestě k pozitivnějšímu přístupu…

Je li na svijetu sve tako crno? – U posljednje vrijeme dok nehotice slušam poznate i nepoznate ljude, slučajno u gradu, u knjižnici, u dućanu, na kavi ili u šetnji, čini mi se da se na svijetu ne događa ništa lijepo. Samo bolesti, ratovi i općenito same nesreće. Erupcije vulkana, potresi, jake oluje, poplave… Je li to zbilja tako ili smo samo isprogramirani tako da nas privlače loše vijesti?

Rat je strašna nesreća. Obijesno vrijeme i iznenađujuće erupcije vulkana također. Čovjek u trenutku ostane bez kuće i obitelji. Ljudima koji to prolaze nije lako i naravno da im moramo pomoći. No nameće mi se pitanje: je li na svijetu zbilja samo zlo? Ponekad se uhvatim da o tom ozbiljno intenzivno razmišljam i iako se trudim sjetiti neke lijepe vijesti iz svijeta, uvijek se prvo sjetim nečeg nelijepog… Ponekad je teško izbjeći dojam da je svijet pun nasilja, zloće i nesreće jer smo sa svih strana bombardirani informacijama takve vrste. Znanstvenici su ustanovili zašto nas više privlače loše vijesti. To je zato da bismo se mogli bolje pripremiti na moguće negativne događaje koje nam život može donijeti.

Možda je to tako, no možda je to samo moj osobni stav, ali premda nam je tuđa sreća važna, čini mi se da nas tuđa nesreća više privlači. Drago mi je kad nepoznato dijete, primjerice u Japanu, osvoji medalju, ali to nije moje dijete i ta vijest zaokupi moju pažnju samo nakratko. Više me zanima potres u tom istom Japanu. Ili, lijepo je kad u gradu nikne novi kip, fontana ili zgrada, no radije ću se zaustaviti pored neke prometne nesreće i u sebi pomisliti: „jadni ljudi”, ali drago mi je da to nisam bila ja, ili netko koga znam.

Rado bih to promijenila i pokušavam. Za početak izbjegavam negativne ljude. Ljude koji uvijek kukaju i na nešto se žale – na vrijeme, posao, novac, djecu, prijatelje, susjede, roditelje, auto, promet, politiku, psa, mačku, ribicu, ukratko, na sve.

Ako kukaš jer primjerice nikuda ne ideš, ustani, obuci cipele, odjeni kaput i idi u šetnju! Napravi korak, nisi drvo, pokreni se! Vidjet ćeš na svijet u stvarnosti nije tako negativan i da sve nije tako crno kako se na prvi pogled čini. Svijet je pun ljepote. Samo se moramo naučiti više ju opažati.

Zatim slijedi drugi korak – osobne promjene na putu prema pozitivnijem pristupu…