Nastal březen – opona se otvírá – Příchodem března už tradičně ožívá divadelní scéna krajanské komunity. Přípravy na prknech, která znamenají svět, jsou v plném proudu. Divadelní skupiny mnohých českých besed pilně pracují už několik měsíců, ale právě v březnu se koná největší počet divadelních premiér. Ochotníci brousí formu podobně jako sportovci v olympijském roce, aby plně zazářili právě na březnové přehlídce krajanského divadla. Nebudeme ale dále uvažovat o nezměrném významu krajanského divadla pro zachování českého jazyka a kultury, nýbrž se podíváme padesát let dozadu. Jednota číslo 10 z roku 1974 nabízí reportáže z divadelních premiér v Lipovci a Dežanovci.
V Lipovci byla početnému obecenstvu představena fraška Bujná krev. Jednota o divadle mimo jiné uvádí: „Ve hře účinkovala převážně mládež, která potřebnou kvalitu vyrovnává především svou obětavostí a snahou… Obecenstvo bylo s hrou spokojeno a odměňovalo herce bouřlivým potleskem.“ Pozornost v této reportáži poutá také pravdivé, až věštecké tvrzení: „Můžeme tedy klidně tvrdit, že divadelnictví v Lipovci tak brzy nezanikne.“
Dramatický kroužek v Dežanovci tehdy představil veselohru se zpěvy Za naším dvorečkem. „Ve hře účinkovalo devět mladých herců, převážně středoškoláků, kteří přes všechny své povinnosti ve škole našli také čas na to, aby připravili pro dežanovecké obecenstvo hezký a příjemný večer. (…) Je možno říci, že se mladí herci v Dežanovci se zdarem vypořádali se svými rolemi. Hra byla sehrána opravdu dobře, i když bylo ze začátku vidět, že herci měli trému. Je to však pochopitelné a nikterak to nevytýkáme, protože někteří herci se objevili na jevišti letos poprvé,“ uváděla Jednota před padesáti lety.
Došao je ožujak – zastor se otvara – Dolaskom ožujka već tradicionalno oživljuje kazališna scena češke manjinske zajednice. U punom su jeku pripreme na daskama koje život znače. Kazališne skupine mnogih čeških beseda marljivo rade već nekoliko mjeseci, ali upravo u ožujku se održava najviše kazališnih premijera. Amateri bruse formu isto kao i sportaši u olimpijskoj godini, kako bi bolje zasjali na ožujskoj smotri manjinskog kazališta. No nećemo dalje raspravljati o neizmjernoj važnosti manjinskog kazališta za očuvanje češkog jezika i kulture, nego ćemo pogledati pedeset godina unazad. Jednota broj 10 iz 1974. nudi reportažu s kazališnih premijera u Ljudevit Selu i Dežanovcu.
U Ljudevit Selu je brojnom građanstvu bila predstavljena farsa Bujna krv. Jednota o kazalištu uz ostalo navodi: „U predstavi je uglavnom sudjelovala mladež koja potrebnu kvalitetu uravnotežuje prije svega svojom požrtvovnošću i trudom… Građanstvo je bilo zadovoljno predstavom i nagradilo glumce burnim pljeskom.” Pažnju u toj reportaži privlači i istinita, ali i proročanska tvrdnja: „Možemo dakle mirno tvrditi da kazalište u Ljudevit Selu neće tako brzo nestati.”
Dramski kružok u Dežanovcu tada je predstavio komediju s pjevanjem Iza našeg dvorišta.“ U predstavi je sudjelovalo devet mladih glumaca, uglavnom srednjoškolaca, koji su uz sve svoje obaveze u školi našli i vremena za to da za dežanovečko građanstvo pripreme lijepu i ugodnu večer… Možemo reći da su se mladi glumci u Dežanovcu uspješno snašli u svojim ulogama. Predstava je bila baš dobro odigrana, iako se na počeku vidjelo da su glumci imali tremu. No to je razumljivo i to nikako ne zamjeramo jer neki su se glumci na pozornici ove godine pojavili po prvi put”, pisala je Jednota prije pedeset godina.
Pripremio: Alen Janota
