Čisté, s výčitkami, anebo žádné – „Člověk, říkají vědci, prožívá splnění povinnosti jako čisté svědomí a porušení povinnosti je doprovázeno výčitkami svědomí. Je to zpětná reakce jednotlivce na potřeby společnosti a hybná síla zdokonalení pro jednotlivou lidskou osobnost.“
Takto byla v Jednotě číslo 7 v roce 1974 popsána role svědomí v životě člověka. Jednota také píše, že nad otázkou, co je to svědomí, hloubali filozofové, psychiatři, psychologové a psychoanalytikové. Je těžké popsat něco neviditelného a nehmatatelného, ale nejmoudřejší z nich prý došli k názoru, že svědomí je „mravní vědomí člověka, vědomí vlastní odpovědnosti.“ Uvažování na toto téma Jednota před padesáti lety ukončila myšlenkou o vůbec nejhorší variantě – ztraceném svědomí:
„Ten, kdo ztratil svědomí, kdo vědomě ten lidský cit v sobě potlačil, je mrtvější než kámen… nikdo nemůže člověka ponížit více, než sám sebe ponižuje jednáním vůči druhým.“
Čista, s grižnjom, ili nikakva – „Znanstvenici kažu da čovjek izvršenje dužnosti doživljava kao čistu savjest, dok povredu dužnosti prati grižnja savjesti. To je povratna reakcija pojedinca na potrebe društva i pokretačka snaga usavršavanja individualne ljudske osobnosti.”
Ovako je u Jednoti broj 7 iz 1974. bila opisana uloga savjesti u životu čovjeka. Jednota također piše da su se pitanjem što je to savjest bavili filozofi, psihijatri, psiholozi i psihoanalitičari. Teško je opisati nešto nevidljivo i nematerijalno, ali najmudriji od njih navodno su došli do zaključka da je savjest „moralna svijest čovjeka, svijest o vlastitoj odgovornosti.” Raspravu o toj temi Jednota je prije 50 godina zaključila mišlju o najgoroj varijanti – o izgubljenoj savjesti:
„Onaj tko izgubi savjest, koji je svjesno u sebi potisnuo taj ljudski osjećaj, mrtviji je od kamena… nitko ne može čovjeka poniziti više nego što sam sebe ponizuje postupcima prema drugima.”
Pripremio: Alen Janota
Pripremio: Alen Janota
