Strach z minulosti

„Pravděpodobně se něčeho bojíte také v tuto chvíli. Jen nikdy nedovolte, aby strach zůstal ve vás, aby zapustil kořeny – strach tak neúprosně roste, vzmáhá se, zaslepí oči a křečovitě sevře mozek, úplně znemožní správné myšlení. Strach musíte sami ze sebe vymýtit, podívat se mu do očí a neúprosně se s ním vypořádat. Jinak vás přemůže a zničí.“

Takto o strachu beze strachu psala Žofie Krasková v Jednotě číslo 23 z roku 1976. Kromě již uvedené úvahy o tom, že je třeba čelit nepříteli, kterého všichni dobře známe, si autorka dovolila i svůj názor na využívání strachu ve výchově a výuce. Přidala také zdařilé a méně zdařilé příklady z vlastní zkušenosti a příběhy, které slyšela. Podívat se strachu do očí nikdy nebylo, není a nebude snadné, a proto podle autorky často hledáme pomoc. Proti dvěma nebo více párům očí strach snad přeci jen trošičku povolí.

„Bát se – znamená cítit se bezmocným, v tom případě potřebujeme někoho pro posilu (…) Často si v životě hledáme přítelkyni nebo přítele, který ví víc než my, který je silnější než my. Jen ten, kdo vás má skutečně rád, kdo se umí vžít do vaší situace, a ne vidět vás jako sebe – každý člověk je jinačí – jen ten má právo radit, ne však vnucovat svůj názor. Zbavit sebe i jiného strachu – to je jeden z krásných životních úkolů člověka.“

Strah iz prošlosti

„Vjerojatno se nečega bojite i u ovom trenutku. Samo nikad ne dozvolite da strah ostane u vama, da pusti korijene – strah onda nemilosrdno raste, razmaše se, zasljepljuje oči i grčevito stišče mozak, potpuno onemogućava ispravno mišljenje. Strah morate samog iz sebe iskorijeniti, pogledati mu u oči i nemilosrdno se s njim obračunati. Inače će vas savladati i uništiti.”

Tako je o strahu bez straha pisala Žofie Krásková u Jednoti broj 23 iz 1976. Osim već navedenog razmišljanja o tome da se treba sučeliti s neprijateljem kojeg svi dobro znamo, autorica si je dozvolila i svoj stav prema korištenju straha u odgoju i obrazovanju. Dodala je i uspješne i manje uspješne primjere iz vlastitog iskustva i priče koje je čula. Pogledati strahu u oči nikad nije bilo, nije i neće biti lako i zato, prema autorici, često tražimo pomoć.

„Bojati se -znači osjećati se bespomoćnim, u tom slučaju  trebamo nekoga kao pojačanje (…)Često u životu tražimo prijateljicu ili prijatelja koji zna više nego mi, koji je jači nego mi. Samo onaj koji vas stvarno voli, koji se zna uživjeti u vašu situaciju, a ne vidjeti vas kao sebe – svaki čovjek je drugačiji – samo taj ima pravo savjetovati, ali ne i nametati svoj stav. Izbaviti sebe i drugoga straha – to je jedna od lijepih zadaća čovjeka.

Kam se zařadí nezařazení?

Z Jednoty číslo 22 z roku 1976 přinášíme zprávu o přípravě konference nezařazených zemí, jež se téhož roku v srpnu konala na Srí Lance. Velkého, bombastického titulku Všechny oči světa hledí… na Kolombo si zkrátka nešlo nevšimnout.“

Jednota v podstatných motivech a hlavních cílech nezařazenosti, a to jsou nezávislost na blocích a dominanci velmocí, dále antikolonialismus a antihegemonismus, mezinárodní demokracie a rovnoprávnost v hospodářském rozvoji světa, upevňování Spojených národů – to vše by mělo dominovat a sloužit jako pevný základ pro ještě solidnější a ještě účinnější budoucí nástup nezařazených,“ píše o účelech konference Mirko Grabar v rubrice zahraniční politika. Dále se dočítáme, že měly být projednávány především otázky afrického jihu, Blízkého východu, Palestiny, Kypru a Koreje a také latinskoamerické problémy a mezinárodní bezpečnost obecně.

S časovým odstupem celého půlstoletí můžeme jen dodat, že některé z plánovaných otázek jsou dodnes neřešitelné. A také, že se 5. konference nezařazených zúčastnilo 86 plnoprávných členských států (oproti 25, které byly zastoupeny na 4. konferenci), což představovalo jasný trend zařazování mezi nezařazené.

Kamo će se svrstati nesvrstani?

Iz Jednote broj 22 iz 1976. donosimo vijest i pripremi konferencije nesvrstanih zemalja koja se te godine u kolovozu održala na Šri Lanki. Veliki bombastični naslov Sve oči svjieta gledaju u Colombo se ukratko nije mogao ne primijetiti.

Jedinstvo u temeljnim motivima i glavnim ciljevima nesvrstanosti, a to su nezavisnost od blokova i od dominacije velesila, zatim antikolonijalizam i antihegemonizam, međunarodna demokracija i ravnopravnost u gospodarskom razvoju svijeta, jačanje Ujedinjenih naroda – to sve bi trebalo dominirati i biti čvrst temelj za još solidniji i još učinkvoitiji budući nastup nesvrstanih, piše u ciljevima konferencije Mirko Grabar u rubrici vanjske politike. Zatim čitamo da su trebali biti raspravljena uglavnom pitanja afričkog juga, Bliskog istoka, Palestine, Cipra i Koreje, kao i latinskoamerički problemi i općenito međunarodna sigurnost.

S vremenskim odmakom od pola stoljeća možemo samo dodati da teka od planiranih pitanja ni do danas nisu rješiva. Kao i da je na 5. konferenciji nesvrstanih sudjelovalo 86 punopravnih država članica (nasuprot 25 koliko ih je bilo zastupljeno na 4. konferenciji), što je predstavljalo jasan trend svrstavanja među nesvrstane.

O výročích v dějinách

„26. května uplyne sto let od smrti Františka Palackého, vynikajícího představitele české vědy, skvělého historika a organizátora českého národního života 19. století.“

Několik zpráv z historie o významných výročích, které jsme objevili v Jednotě číslo 21 z roku 1976, začínáme úvodem článku o výročí úmrtí historika Františka Palackého, autora monumentálního díla Dějiny národa českého. V tomtéž čísle Jednoty se nachází také článek o 50. výročí předčasné smrti slovinského básníka Srečka Kosovela, jehož osud byl v článku přirovnán k životu a dílu známého českého básníka Jiřího Wolkera.

V týdeníku se tehdy objevila také zpráva o oslavě 50 let Rozhlasu Záhřeb a 20 let Televize Záhřeb, čili o oslavě půlstoletí od vyslání prvního signálu záhřebské rozhlasové stanice. Z uvedeného článku se dozvídáme, že se ceremoniálu, kromě vysokých funkcionářů a představitelů politického a kulturního života, zúčastnili také četní hosté z 20 televizních středisek z Evropy, Asie, Afriky a Ameriky.

O povijesnim godišnjicama

„26. svibnja obilježava se stogodišnjica smrti Františeka Palackog, istaknutog predstavnika češke znanosti, briljantnog povjesničara i organizatora češkog nacionalnog života u 19. stoljeću.”

Nekoliko vijesti iz povijesti o značajnim godišnjicama koje smo otkrili u Jednoti broj 21 iz 1976. započinjemo uvodom članka o godišnjici smrti povjesničara Františeka Palackog, autora monumentalnog djela Povijest češkog naroda.

Isti broj Jednote sadrži i članak o 50. godišnjici prerane smrti slovenskog pjesnika Srečka Kosovela, čija je sudbina u članku uspoređena sa životom i djelom poznatog češkog pjesnika Jiříja Wolkera.

Tjednik je objavio i izvještaj o proslavi 50. godišnjice Radio Zagreba i 20. obljetnice Televizije Zagreb, tj. o proslavi pola stoljeća od prvog prijenosa signala zagrebačke radio postaje. Iz članka saznajemo da su svečanosti, uz visoke dužnosnike i predstavnike političkog i kulturnog života, prisustvovali brojni gosti iz 20 televizijskih centara iz Europe, Azije, Afrike i Amerike.

Škody nikdy dost

„Známé shakespearovské – Království za koně – by pro dnešního jugoslávského občana klidně mohlo znít – Království za auto,“ zněla úvodní věta článku s údaji o počtu dovezených a prodaných automobilů, jež byl uveřejněn v Jednotě číslo 20 v roce 1976. „Byly vyprodány i rezervy, které začátkem roku 1975 měla Zastava; všechno, v čem se dalo jezdit, zmizelo z prodejen,“ uváděla dále Jednota. K článku také patřila fotografie železničního vagonu plného nových automobilů značky Škoda. V článku bylo také uvedeno, že v roce 1975 bylo do bývalého státu uvezeno 7500 škodovek.

Kvůli přirovnání dodáme také, že v celém roce 2025 bylo v Chorvatsku registrováno 69 140 nových automobilů. Nejpopulárnější značka byla právě Škoda s 9458 registrovaných jednotek čili 13,68 procenta.

Škode nikad dosta

„Poznata Shakespeareova rečenica – Kraljevstvo za konja – lako bi za današnjeg jugoslavenskog građanina mogla zvučati kao – Kraljevstvo za automobil“, bila je uvodna rečenica članka s podacima o broju uvezenih i prodanih automobila, koji je objavljen u Jednoti broj 20 iz 1976.  „Čak su i rezerve koje je Zastava imala početkom 1975. bile rasprodane; sve u čemu se moglo voziti nestalo je iz trgovina“, nastavila je Jednota. Članak je također uključivao fotografiju željezničkog vagona punog novih Škodinih automobila. U članku je također navedeno da je u bivšu državu 1975. bilo uvezeno 7500 Škoda. Radi usporedbe, dodat ćemo i da je u cijeloj 2025. u Hrvatskoj registrirano 69.140 novih automobila. Najpopularnija marka bila je Škoda s 9458 registriranih jedinica, odnosno 13,68 posto.

Historická setkání

„Mládí roztančilo a rozezpívalo Daruvar“, „Přehlídka mládí“, „Vše o XIII. daruvarských setkáních“ – tak zněly některé z titulků v Jednotě číslo 19 z roku 1976. Týdeník se tehdy plně věnoval reportážím z velkolepé oslavy, jež v Daruvaru shromáždila především mládež z území celé bývalé Jugoslávie. Kromě domácích skupin tehdy pozvání na vystoupení přijalo také patnáct hostujících souborů ze všech částí bývalého státu, například z Mariboru, Nového Sadu, Bělehradu, Banja Luky nebo Kumanova. Daruvarská setkání zahrnovala mimo jiné několik folklorních programů, setkání básníků, soutěž amatérských zpěváků nebo defilé účastníků. Třináctého ročníku této oslavy se zúčastnily také hvězdy jako moderátor Oliver Mlakar a zpěvák Krunoslav Kićo Slabinac.

Součástí setkání před padesáti lety byla také výstava uměleckých fotografií fotoreportéra Jednoty Tonyho Hnojčíka. Byla to jeho druhá samostatná výstava a nabídla 32 barevných a černobílých fotografií. V knize dojmů z výstavy autora tehdy jeden z nadšených návštěvníků nazval „důstojným nástupcem Milana Paviće“, což byl zároveň titulek reportáže o výstavě.

Není třeba dodávat, že titulní stránku a obálku téhož čísla Jednoty krášlily nezapomenutelné záběry z Daruvarských setkání, konkrétně právě fotografie Tonyho Hnojčíka.

Povijesni susreti

„Mladost je rasplesala i raspjevala Daruvar”, „Smotra mladih”, „Sve o XIII. daruvarskim susretima” – to su bili neki od naslova u Jednoti broj 19 iz 1976. Tjednik je tada bio u potpunosti posvećen izvještajima s veličanstvene proslave koja je u Daruvaru okupila uglavnom mladež s cijelog područja tadašnje Jugoslavije.

Uz domaće skupine, poziv za nastup prihvatilo je i petnaest gostujućih skupina iz svih dijelova bivše države, primjerice iz Maribora, Novog Sada, Beograda, Banja Luke ili Kumanova. Daruvarski susreti obuhvatili su, između ostalog, nekoliko folklornih programa, susret pjesnika, natjecanje pjevača amatera i defile sudionika. Ovu proslavu, trinaestu po redu, posjetile su i zvijezde poput voditelja Olivera Mlakara i pjevača Krunoslava Kiće Slabinca.

Dio susreta prije pedeset godina bila je i izložba umjetničkih fotografija fotoreportera Jednote Tonyja Hnojčika. Bila je to njegova druga samostalna izložba, a na njoj su bile predstavljene 32 fotografije, u boji i crno-bijele. U knjizi dojmova s ​​izložbe, jedan od oduševljenih posjetitelja nazvao je autora „dostojnim nasljednikom Milana Pavića“, što je bio i naslov izvještaja o izložbi. Ne treba ni spominjati da su naslovnicu i korice istog broja Jednote krasile nezaboravne snimke s daruvarskih susreta, konkretno, upravo fotografije Tonyja Hnojčika.

Iz starih Studnica

„Najmlađa Jednotina kći više nije tako mlada – ima petnaest godina. Kod živih bića, dob u kojoj živimo je obično neizmjerno važna prekretnica – napušta osnovnu školu i stoji pred odlukom kako i kamo dalje u život.”

Gore navedeni retci dio su članka objavljenog u povodu 15. godišnjice izlaženja književnog priloga Studnice. Njihov autor nije nitko drugi nego njen prvi urednik Božidar Grubišić. „Mislim da Studnice na svoj 15. rođendan ne mora biti na mukama koji si životni put izabrati, što joj je sudbina, kamo ide. Prije nego je ugledala svjetlo svijeta, dok je bila još misao, krstili smo ju imenom u kojem je uključeno sve što smo od nje željeli”, naveo je dalje autor kao ponosni otac.

“(…)s ovih nekoliko riječi uz vino, posvećujem joj brigu o pjesničkoj i proznoj riječi na češkom i slovačkom jeziku“, stoji uz ostalo u zaključku čestitke.

Lao i prije pedeset godina u liku mlade djevojke na životnom raskrižju, tako ni danas, kao šezdesetpetogodišnja iskusna gospođa – Studnice ne presušuje!

Iz starih Studnica

„Najmlađa Jednotina kći više nije tako mlada – ima petnaest godina. Kod živih bića, dob u kojoj živimo je obično neizmjerno važna prekretnica – napušta osnovnu školu i stoji pred odlukom kako i kamo dalje u život.”

Gore navedeni retci dio su članka objavljenog u povodu 15. godišnjice izlaženja književnog priloga Studnice. Njihov autor nije nitko drugi nego njen prvi urednik Božidar Grubišić. „Mislim da Studnice na svoj 15. rođendan ne mora biti na mukama koji si životni put izabrati, što joj je sudbina, kamo ide. Prije nego je ugledala svjetlo svijeta, dok je bila još misao, krstili smo ju imenom u kojem je uključeno sve što smo od nje željeli”, naveo je dalje autor kao ponosni otac.

“(…)s ovih nekoliko riječi uz vino, posvećujem joj brigu o pjesničkoj i proznoj riječi na češkom i slovačkom jeziku“, stoji uz ostalo u zaključku čestitke.

Lao i prije pedeset godina u liku mlade djevojke na životnom raskrižju, tako ni danas, kao šezdesetpetogodišnja iskusna gospođa – Studnice ne presušuje!

Včera nahoře, zítra dole…

Vzhledem k tomu, že se nám blíží další ročník Eurovize, který se bude konat od 12. do 16. května ve Vídni, zavzpomínáme na ne tak dávný rok 2024, kdy se Chorvatsko díky Baby Lasagnovi téměř usedlo na trůn nejpopulárnější světové hudební soutěže. Hned také zavzpomínáme na rok minulý, kdy všechny naděje v další úspěch ztroskotaly už v semifinále, kde skončila eurovizní cesta našeho představitele Marka Bošnjaka.
Právě tato soutěž přesně znázorňuje, jak krátká cesta je od samotného vrcholu až ke dnu. Jako kuriozitu z loňského ročníku uvedeme také údaj o (ne)úspěchu představitelů Velké Británie, kteří sice získali 88 bodů od odborné poroty, ale v hlasování publika nedostali ani jeden jediný bod. Velká Británie jako jedna z pěti velkých zemí má místo ve finále zajištěné, ale soudě podle hlasu publika, které rozhoduje o postupu do finále, předpokládáme, že kdyby se její zástupci loňského semifinále zúčastnili, sdíleli by podobný osud jako chorvatský představitel.

Díky tomu, že Jednota i před padesáti lety dění v Eurovizi sledovala, se v jejím 16. čísle z roku 1976 můžeme dočíst, že tehdy triumfovali právě představitelé Velké Británie, respektive vokální kvartet Brotherhood of Man se skladbou Save Your Kisses for Me (Uhlídej své polibky pro mne). Jugoslavští představitelé – hudební kapela Ambasador – obsadili poslední místo. Jednota si tehdy také dovolila ironický komentář, že si uvedený (ne)úspěch nejspíš přivolali jménem skladby, které znělo Ne mogu skriti svoju bol (Nemohu skrýt svůj žal).

Jučer gore, sutra dolje

Kako se bliži sljedeći Eurosong koji će se održati u Beču od 12. do 16. svibnja, prisjećamo se ne tako davne 2024. kada je Hrvatska zahvaljujući Baby Lasagni gotovo zauzela tron ​​najpopularnijeg svjetskog glazbenog natjecanja. Odmah se prisjećamo i prošle godine, kada su sve nade u daljnji uspjeh srušene u polufinalu, gdje je završilo eurovizijsko putovanje našeg predstavnika Marka Bošnjaka.

Upravo ovo natjecanje točno pokazuje koliko je kratak put od samog vrha do dna. Kao zanimljivost iz prošle godine spomenut ćemo i (ne)uspjeh predstavnika Velike Britanije, koji su dobili 88 bodova od stručnog žirija, ali nisu dobili niti jedan bod u glasanju publike. Velika Britanija, kao jedna od pet glavnih zemalja, ima osigurano mjesto u finalu, ali sudeći po glasanju publike, koje odlučuje tko ide u finale, pretpostavljamo da bi, da su njezini predstavnici sudjelovali u prošlogodišnjem polufinalu, podijelili sličnu sudbinu kao i hrvatski predstavnik. Zahvaljujući tome da je Jednota pratila događanja na Eurosongu čak i prije pedeset godina, u njenom 16. broju iz 1976. možemo pročitati da su predstavnici Velike Britanije, odnosno vokalni kvartet Brotherhood of Man s pjesmom Save Your Kisses for Me, tada trijumfirali. Jugoslavenski predstavnici – glazbeni sastav Ambasador – zauzeli su posljednje mjesto.

Jednota si je tada dopustila i ironičan komentar da su spomenuti (ne)uspjeh vjerojatno zazvali imenom svoje skladbe koje je glasilo koja je bila Ne mogu skriti svoju bol.

Století a půl ve službě lidstvu

„Jedno je jisté: lidé dnes potřebují více pomoci, ochrany, potěšení, teplého lidského slova. Proto se Červený kříž snaží najít cestu, která vede k nejlepším možným způsobům, jak dnešním lidem pomoci.“

Výše uvedené věty, jež znějí velmi aktuálně, jsme našli v Jednotě číslo 16 z roku 1976. Jsou součástí článku o přípravě oslav Týdne Červeného kříže. „Dnešní svět se málo podobá tomu, v němž Červený kříž založil 30letý Henri Dunant,“ psala tehdy Jednota. K tomu můžeme dodat, že se i za dalších padesát let velmi změnil, ale potřeba humanitní organizace tohoto druhu zůstala.

„Principy akce této organizace jsou: humánnost, nestrannost, neutralita, nezávislost, dobrovolná pomoc, jednotnost. Tyto zásady se mohou uplatnit všude ve světě, jsou přijatelné pro každého, a zvláště pro mladé lidi s jejich ideály.“

Dodejme, že oslava Týdne Červeného kříže před padesáti lety probíhala pod názvem Červený kříž je mladý a že byla při této příležitosti pro žáky daruvarských škol vyhlášena soutěž o nejlepší literární práce na dané téma.

Stoljeće i pol u službi čovječanstva

„Jedno je sigurno: ljudima danas treba više pomoći, zaštite, zadovoljstva, tople ljudske riječi. Zato Crveni križ pokušava pronaći put koji vodi do najboljih mogućih načina kako pomoći današnjim ljudima.“

Gore navedene rečenice, koje zvuče vrlo aktualno, pronašli smo u 16. broju Jednote iz 1976. Dio su članka o pripremi proslave Tjedna Crvenog križa. „Današnji svijet malo nalikuje onome u kojem je Crveni križ osnovao 30-godišnji Henri Dunant“, pisalo je tada u Jednoti. Možemo dodati da se mnogo promijenio u sljedećih pedeset godina, ali je potreba za humanitarnom organizacijom ove vrste ostala.

„Načela djelovanja ove organizacije su: humanost, nepristranost, neutralnost, neovisnost, dobrovoljnost, jedinstvo. Ta se načela mogu primijeniti svugdje u svijetu, prihvatljiva su svima, a posebno mladima s njihovim idealima.“

Dodajmo da je obilježavanje Tjedna Crvenog križa prije pedeset godina proteklo pod nazivom Crveni križ je mlad te da je tom prilikom za učenike daruvarskih škola bio raspisan natječaj za najbolje literarne radove na zadanu temu.

Nejznámější filmové zuby

Je tomu už padesát let od chvíle, kdy se ve světových kinosálech objevily nejstrašidelnější zuby filmového světa. Řeč je o známém trháku režiséra Stevena Spielberga s názvem Čelisti, který neobohatil pouze kapsy svých tvůrců, ale také udělal největší a nejhorší reklamu žralokům, a měl dokonce velký dopad na turistickou sezonu. Samozřejmě, že filmové trendy před padesáti lety sledovala také Jednota, která v čísle 15 z roku 1976 o tomto globálním filmovém hitu mimo jiné napsala:

„Když sedíte v kině a sledujete Čelisti, zdá se vám, že sedíte na zubech nestvůry, která je připravena v každém okamžiku zuby sklapnout – ale strach vyvolává spíše pocit, že se nemáte za co držet.“
Kromě již uvedeného článku, který popisuje samotný děj filmu i fenomén jeho popularity, najdeme ve stejném čísle také článek o udílení filmových cen Oscar. Čtenáři se z něj před půlstoletím dozvěděli, že si sošku za nejlepší původní hudbu odnesl John Williams právě za film Čelisti. Hlavní hvězdou ceremoniálu udílení nejznámějších filmových cen byl však toho roku český režisér Miloš Forman a jeho film Přelet nad kukaččím hnízdem, jenž získal cenné sošky za nejlepší film, režii a scénář i ceny za nejlepšího herce (Jack Nicholson) a nejlepší herečku (Louise Fletsherová).

Najpoznatiji filmski zubi

Prošlo je pedeset godina otkako su se najstrašniji zubi filmskog svijeta pojavili u kinima diljem svijeta. Govorimo o poznatom blockbusteru redatelja Stevena Spielberga pod nazivom Ralje, koji je ne samo obogatio džepove svojih stvaratelja, već i napravio najveću i najgoru reklamu morskim psima, pa čak i imao veliki utjecaj na turističku sezonu. Naravno, filmske trendove pratila je prije pedeset godina i Jednota, koja je u broju 15 iz 1976. o ovom globalnom filmskom hitu, između ostalog, napisala:

„Kad sjedite u kinu i gledate Ralje, čini vam se da sjedite na zubima čudovišta koje je spremno svakog trena škljocati zubima – ali strah više izaziva osjećaj da se nemate za što uhvatiti.“

Osim spomenutog članka, koji opisuje radnju filma i fenomen njegove popularnosti, isti broj sadrži i članak o dodjeli Oscara. Čitatelji su iz njega prije pola stoljeća saznali da je John Williams osvojio kipić za najbolju originalnu glazbu za film Ralje. Međutim, glavna zvijezda najpoznatije dodjele filmskih nagrada te godine bio je češki redatelj Miloš Forman i njegov film Let iznad kukavičjeg gnijezda, koji je osvojio vrijedne kipiće za najbolji film, režiju i scenarij, te nagrade za najboljeg glumca (Jack Nicholson) i najbolju glumicu (Louise Fletsher).

O hostu, který nikdy neodešel

Jednota číslo 14 z roku 1976 mimo jiné obsahovala také zprávu o výskytu neobvyklé ryby v chorvatských řekách. Do Drávy a Dunaje se tehdy dostal stříbrný karas (Carassius auratus gibelio), jehož původním domovem byla Sibiř. O pronikání této ryby do našich krajů se podle časopisu Ribolov, k němuž Jednota referuje, zasloužil člověk a zvláštní vlastnosti této ryby.

„Stříbrný karas se totiž může vylíhnout i z neoplozené jikry. V domovině je stejné množství samiček a samců. Ve vodách evropských řek žijí jenom samičky, které se třou až třikrát od začátku jara až do léta, a přitom každá klade až 400 000 vajíček, která podstrkuje pod samce obyčejného karase nebo kapra,“ popisovala Jednota.
Stříbrný karas se však dlouho nejmenoval stříbrný karas, což Jednota vysvětlila takto: „Lid pojmenovává všechno kolem sebe, a tak pojmenovává i ryby příhodnými jmény. (…) V literatuře toto jméno nenajdete, ale přece se dobře hodí k této rybě.“

O které jméno jde, vám neprozradíme, ale za uplynulých padesát let se ho určitě naučila i každá bábuška a dnes této rybě málokdo řekne karas stříbrný.

O gostu koji nikada nije otišao

Jednota broj 14 iz 1976. uz ostalo je sadržavala i vijest o pojavi neobične ribe u hrvatskim rijekama. Tada je u Dravu i Dunav ušao srebrenasti karas (Carassius auratus gibelio), čiji je izvorni dom Sibir. Prema časopisu Ribolov, na koji se Jednota poziva, za prodor ove ribe u naše krajeve bili su zaslužni njena posebna svojstva i čovjek.

„Srebrenasti karas može se izleći i iz neoplođenih jaja. U svojoj domovini ima jednak broj ženki i mužjaka. U vodama europskih rijeka žive samo ženke, koje se mrijeste do tri puta od početka proljeća do ljeta, a svaka položi do 400 000 jajašaca, koja stavljaju ispod mužjaka običnog karasa ili šarana“, opisivala je Jednota.

Međutim, srebrenasti karas se dugo nije zvao srebrenasti karas, što je Jednota objasnila ovako: „Ljudi imenuju sve oko sebe, pa tako i ribe imenuju prikladnim imenima. (…) Ovo ime nećete naći u literaturi, ali ovoj ribi dobro pristaje.“

Nećemo vam reći kako se zove, ali u proteklih pedeset godina sigurno ga je naučila svaka babuška pa danas malo tko ovu ribu zove srebrenasti karas.